Tento příběh začal velmi dávno. Školní kamarádství s Míšou se rozvinulo v pevné přátelství v dospělosti. “Jednotka” Míša se rozrostla do rodiny o 5ti členech a rozhodla se zakotvit v malé vesničce nedaleko Ústí nad Labem. Stavení, do kterého se rodina nastěhovala, prošlo velmi citlivou rekonstrukcí ještě před jejich nastěhováním. Místnosti byly řešené chytře, avšak pro početnou rodinu bylo nutné provést několik změn.

Proto mě Míša požádala o pomoc. Byť se rodinný dům nachází daleko od mého pražského působiště, nemohla jsem pomoc odmítnout. Navíc jsem se na celý proces úprav velmi těšila. Milí lidé, stavení s vnitřním kouzlem…kdo by odolal!

Ve svých návrzích jsem se nejprve zaměřila na prostoru, která byla do té doby využita pouze jako místnost odkladová. Vše, co se nepotřebovalo či nehodilo, se zde odložilo. Rozhodli jsme se, že bude tato místnost sloužit jako prostora k obývání. Jako místnost, kde bude rodina trávit chvíle spolu či s přáteli. Stodola, jak místnost manželé nazývají, sloužila dříve jako sklad sena, slámy a traktoru. Je to místnost prostorná, světlá. Citlivá rekonstrukce ji navíc ponechala původní trámy a tzv. mlynářské schody.

Tyto silné prvky si samy říkaly o to, abychom charakter stodoly zachovali. A místnost „jen“ povýšili na obývací prostor á la stodola. V prvé řadě jsem se soustředila na návrh nového bezpečného schodiště. Mlynářské schody byly sice efektní, ale nepraktické a zvláště pro děti extrémně nebezpečné.

Dále jsem do místnosti vrátila “vrata” se dvěma křídly. Ta jsem nechala zavěsit na kovový trám a  uschovala za ně televizi a police s knihami. Křídla se dají dle potřeb a přání posouvat. Dominantou místnosti se stala krbová kamna. Ta plní jak estetickou, tak funkční úlohu. V neposlední řadě jsem využila trámoví, na něž jsem umístila provazy kotvící lůžko. To bude spolu s taburety sloužit jako sezení.

Stodola by měla působit výjimečně a nápaditě. Měla by odkazovat na původní stodolu a určitými prvky ji i připomínat.