Na toto setkání velmi ráda vzpomínám. Vlaďku jsem do té doby neznala. Kontakt na ni mi předala naše společná známá s tím, jestli bych Vlaďce pomohla s již probíhající rekonstrukcí. Zda-li bych poradila s interiérem a dohlédla na stavbu, lépe čečeno radikální rekonstrukci rodinného domu, která měla začít do měsíce.

Tyhle šibeniční termíny ráda nemám a často pro ně nemám ani časový prostor. Ale tenkrát bylo období prázdnin a já si tak poklidně dokončovala práce na dvou zakázkách. Tak proč ne, říkala jsem si. Jen se tam mrknu a uvidíme…

Jenže… Vlaďka mi padla okamžitě do oka. Její temperament, věčný úsměv a dobrá nálada způsobily, že jsem na pomoc kývla. A byl to tedy hukot!!!

Připravit návrh včetně elektrických rozvodů během tří neděl, aby vše fungovalo a ještě se líbilo, byla jízda. Ale díky Vladčině pohodové povaze, kdy i já jsem občas ztrácela nervy, a ona nikoli, se nakonec rekonstrukce i interiér jednotlivých pokojů povedl.

Dispozičně byl interiér daný a nešlo v něm v rámci časového presu nic zásadního měnit. I tak jsem se alespoň snažila, aby místnosti, který každý jeden z trojgenerace (tedy maminka Vlaďky, Vlaďka i její syn Martin) bude obývat, byly funkční a designově odpovídaly představám jeho obyvatele.

Vladčin pokoj je tak kombinací jemné světlé ložnice s kontrastním tmavým pracovním koutkem (kterému maminka Vlaďky začala příhodně říkat  „Katovna“ 🙂 Pokoj Martina je zase postaven na barvách a stylu, který se Martinovi líbil. Je rozdělen na jednotlivé zóny: zóna pro hraní her, zóna pro pohodlné lebenění a spaní na velkém jednoapůl lůžku a v neposlední řadě zóna pro učení. Pokoj má hodně úložných uzavíratelných prostor, a tak působí stále uklizeným dojmem. A maminčin pokoj, který měl nést hráškovou barvu, jako původní ložnice, jsme přesvědčili na jemnější barvu v podobě jemné pastelově zelené. Navzdory jednotlivým přáním jsem se snažila, aby byl design celého domu a jednotlivé místnosti co nejvíce sladěné.

A co říci závěrem? 

Velmi si vážím odhodlání a odvahy Vlaďky. Nebála se tmavých barev, spíš naopak. Na poslední chvíli jsem dokonce i původně zamýšlenou malou komoru v přízemí doporučila předělat na praktičtější sprchu. Aby ji mohla využívat maminka, která má pokoj hned vedla a nemusela se složitě šplhat do koupelny v patře. I do toho Vlaďka šla. A nyní prý nelituje ani za mák ;-).
I v tom kalupu jsme si v rámci rekonstrukce užily docela dost zábavy a troufám si tvrdit, že se z nás s Vlaďkou staly přítelkyně.

Vladi díky, byla to krásná jízda!