Příběh: Světlo, prosím!

 

 

Když mě při prvním seznámení pozvala Jana s Petrem do své koupelny, padl na mě stísněný pocit. “Jsem uvězněna v kobce!“ Ihned jsem porozuměla touze mladého páru proměnit tmavou koupelnu ve světlou a pozitivní místnost. Černé obklady, které by sice i dnes – po téměř 40 ti letech – byly trendy a minimalistické, působily v kombinaci s ostatními prvky ponuře. Do nové koupelny jsem se rozhodla vnést svěží “vítr”. Vzhledem k faktu, že mají oba partneři rádi přírodu, nesla se má myšlenka tímto směrem. Koupelnu jsem chtěla „rozsvítit“ přirozeným světlem, proto jsme museli přistoupit ke stavebním úpravám. Petrovi se do zásahů zprvu nechtělo, nakonec jej však mé argumenty přesvědčily. Dostala jsem plnou důvěru a volnou ruku pro následnou rekonstrukci.

Na řadu přišla instalace střešního okna. To zásadně proměnilo atmosféru a vpustilo do místnosti tolik žádané světlo. Pod dlažbu jsme instalovali podlahové vytápění. Změnu zaznamenaly i dveře koupelny, které jsme umístili do čela místnosti. Dekor dřeva v kombinaci s velkoformátovými lesklými obklady dodal koupelně na luxusu. Řemeslníci nejprve lamentovali, že s tak velkými obklady bude dřina, ale nakonec vše zvládli senzačně. Z dobře odvedené práce tak byli spokojeni jak oni, tak předně Jana s Petrem. Ti se těšili se na její první využití. To už je ale jejich soukromý příběh…